ÚSVIT

Kdybychom si mohli přečíst tajnou historii našich nepřátel, nalezli bychom v životě každého člověka dost žalu a utrpení, aby to veškerou hostilitu navždy odzbrojilo. (Henry Longfellow)

Statistika

Novinky

Dvakrát

4. Náramky aneb Zpečetění svazku

Úterý, 18. prosince 2007
No, tak se podíváme na další kapitolu, ne? Slibuju, že ta pátá už bude delší... a doufám, že i zábavnější. ;)
Příjemné počtení
Severina Princetonová
Hodně rychle mi došlo, jakou botu jsem zas udělala. Asi po hodině kecání o ničem a vyprávění si prázdninových příhod, kterou jsem strávila v kupé drahých Záškodníků, se jakoby odnikud vynořila Lily a pokusila se mě odtáhnout. Sirius mi dovolil jít si s ní v relativním soukromí promluvit na chodbu, abych jí vysvětlila, na čem že jsem se to s tím Cassanovou zase dohodla, ale když se mu zdálo, že to trvá moc dlouho, najednou se objevil vedle mě a - cvak!
To neuhádnete, co udělal.
Normálně nám nasadil náramky. Teda, vlastně želízka. Bůhví, kde je vůbec vzal a - i když on nejspíš jo - já rozhodně nevím, kde je k nim klíč. Chvíli jsem se vztekala a pokoušela se je odemknout kouzlem, ale nefungovalo to. Sirius je asi nějak očaroval, aby šly odemknout jenom tím klíčem. Ale ten mi bohužel nedal, ani když jsem do něj začala bušit a vyhrožovat mu, že mu tu ruku amputuju. No, neskočil mi na to, co víc dodat. Totiž, já jsem sice hodně impulsivní, ale Sirius bohužel ví, že bych nikomu nedokázala úmyslně ublížit. Teda kromě Filche.
No, a teď sedím v kočáře, který nás veze do Bradavic, vedle spokojeně se tvářícího Siriuse. Mám teď jeho ruku kolem ramen, což je nepříliš vítaný vedlejší efekt toho, že jsem si uraženě založila ruce na břiše. A James z toho má druhé Vánoce, blbeček. Vždyť za tuhle moji situaci může v podstatě on, když se to tak vezme! Nebýt jeho vtípku s mými vlasy, nezačarovala bych Siriuse a teď bych k němu nemusela být připoutaná tím kusem kovu, který je zřejmě - taky bohužel - zpevněný nějakým speciálním kouzlem.
Chytře si mě pojistil, viďte?
Zmetek. To mu nedaruju.
Tohle už je omezování osobní svobody!
"Tak mě napadá," prohodí najednou Remus, čímž upoutá pozornost všech na sebe, "jak to vy dva vlastně budete dělat s hygienou."
Cože? Přece si nemyslí -
"To je snadné - podělíme se," odvětí Sirius s oslnivým úsměvem. "MCalwenina přítomnost ve sprše určitě vadit nebude."
"No hej!" zaryju do něj loket jak nejbolestivěji dovedu. "Tak na to zapomeň. Striptýz do naší úmluvy nepatří!"
"Ale no tak," našpulí pusu, jako by káral nezbedné dítě. "Nemusíš se hned čertit. Slibuju, že budu mít celou dobu zavřené oči."
"Ha, ha, ha! Tomu tak věřím! Na to zapomeň! Stačí, že ve tvé ctěné přítomnosti, jak jsi to nazval, budu muset trávit každou z těch všech zbývajících chvil, které jsi mi veleváženě naordinoval!"
"To jsem tak hrozný?" dělá ublíženého.
Nějak mám chuť ho znova praštit. "Ano! Když s tebou trávím jen vyučování a chvíli ve společenské místnosti, tak jsi úplně v pohodě, ale jestli si myslíš, že tě budu nahá obskakovat ve sprše, mýt ti záda a bůhvíco ještě, tak to se pleteš!"
"Hmmm..." Sirius se zatváří zamyšleně. "Ale když o tom tak mluvíš, vlastně to není vůbec špatný nápad!"
"Co? Cože?!" vytřeštím na něj oči, a pak se otočím na zbytek osazenstva, kterým je James, Remus a Peter. "Sakra, řekněte mu něco! Jamesi, dlužíš mi to! Za tohle můžeš přece ty!"
"Já?" vykulí James oči. "A na to jsi přišla jak?"
"Kdybys mi na nástupišti neočaroval vlasy, nerozčilila bych Siriuse a nic z toho by se nestalo!" vyprsknu na něj.
Koukněte, já vím, že jsou to mí kamarádi, ale může se na mě někdo zlobit, že teď zrovna neskáču radostí do stropu? Sirius je školní Cassanova a evidentně si usmyslel, že teď chce mě a že mě musí mít. A já, hloupá husa, jsem mu jen tak skočila na lep. A přitom jediné, co bych musela udělat v druhém případě, by bylo políbit Snapea. No a co? Tak bych prostě požádala Lily, aby mi tu vzpomínku zase hezky rychle vymazala. Ale když z toho teď vycouvám, bůhví, co bude chtít Sirius jako odškodnění za "duševní újmu, kterou jsem mu způsobila odmítnutím".
Ne, ne, ne, ne, ne. A ještě jednou ne. Ještě to nějak zkusím. Třeba to nakonec půjde překousnout.
"Myslím, že už to vážně přeháníš, Siriusi," zastane se mě Remus. Vděčně se na něj podívám. No jo, Remus. To je pravý Nebelvír. Ta nebetyčná rytířskost, to je celý on.
"A co?" zeptá se blbě zmíněný.
"S tou koupelnou," zamračí se na něj Remus. "Měl bys jí nechat soukromí aspoň tam. Zaslouží si to. Už tak projevila nadměrnou odvahu, když souhlasila s tím, že s tebou stráví celý týden."
"To jsem vážně tak hrozný?" zeptá se můj žalářník znovu s údivem, který tentokrát ani nemusí hrát.
"Nejsi hrozný," opravím ho nakvašeně. "Jsi mnohem horší!"
"Aha," ucedí Sirius s výrazem, jaký jsem u něj ještě nikdy neviděla a vlastně ani nevím, co znamená. Snad směsici pobavení a dotčení? Těžko říct.
Začnu zkoumat mechanismus náramku. Když to nešlo kouzlem, třeba to půjde nějak jinak... nějak šikovně oblafnout i bez klíče...
Ale než na to stihnu přijít, kočár se s kodrcáním zastaví a my musíme vystoupit. No... aspoň doufám, že si Zmijozeláci na těch Siriusových zelených vlasech pořádně zgustnou, protože si to zaslouží. Na druhou stranu si ale nejsem jistá, jestli přežiju starost Siriusových fanynek, které budou určitě běhat k našemu stolu, vyjadřovat mu upřímnou soustrast a mně slibovat náležitou pomstu.
Jasně. Líp jsem tenhle rok vážně začít nemohla.
Žádné komentáře
 
Dobýt nestačí; člověk musí vědět, jak svést. (Voltaire)