ÚSVIT

Kdybychom si mohli přečíst tajnou historii našich nepřátel, nalezli bychom v životě každého člověka dost žalu a utrpení, aby to veškerou hostilitu navždy odzbrojilo. (Henry Longfellow)

Statistika

Novinky

Deník Remuse Lupina

3. zápis (Čtvrtek, 2. září 1977)

Pondělí, 17. prosince 2007
No jo, no jo. Já vím, že si vás teď asi pěkně rozmazlím, a pak se mi tu budete vztekat, až budu v lednu přidávat maximálně jeden příspěvek denně v důsledku pololetních zkoušek, ale ráda bych to měla co nejdřív přepsané, a mohla v klidu pokračovat v dalším rozvíjení mé osobité kreativity. :D
Příjemné počtení
Severina Princetonová
Zápis 3
Čtvrtek, 2. září 1977
Dobře. Takže... opakoval jsem si ve společenské místnosti lektvary. Sirius totiž krátce po čtvrté přišel úplně zpruzený na kolej, a když jsme se ho s Jamesem ptali, co se stalo, říkal, že se mu nepovedlo rande. To se normálně nestává, tak jsme se ho vyptávali proč a on (ještě otráveněji) řekl, že musel aspoň hodinu utěšovat tu "šílenou" Havraspárku, která se mu rozbrečela v jedné nepoužívané učebně v přízemí, kde se měli sejít, protože se jí nepovedl opakovací test z lektvarů. Ještě chvíli něco brblal, a pak odešel do ložnice. James šel balit Lily (která přišla do společenské místnosti se Stelou, která se jí neustále drží v patách) a já si řekl, že když dal Křiklan opakovací test šestým ročníkům Havraspáru, možná by nebylo od věci si něco zopakovat.
A tak jsem si opakoval.
A potom to začalo.
"Co to čteš? Lektvary? Hele, co je to za lektvar? Ten neznám. Vybuchuje to aspoň?"
Kniha mi zmizela z rukou a jaksi změnila majitele. Stela do ní zvědavě mhouřila oči a u toho ji různě otáčela.
"Tý bláho, kdo to psal? To je těsnopis? Ty to umíš číst? Naučíš mě to?"
Tvářila se u toho, jako by knihu viděla poprvé v životě a absolutně nechápala, na co se asi takový předmět používá. Pak mi učebnici poslala po stole zpátky, ale že by mi chtěla dát pokoj, tak to ani omylem. Jenom, co jsem knihu vzal z pracovní desky do rukou, na stůl si lehla Stela a rýpání pokračovalo: "A jak ty se vlastně jmenuješ? Viděla jsem tě včera u večeře a dneska na snídani. A taky na obědě. Jaks na mě koukal. Líbím se ti? Nechceš se mnou jít na rande?"
"Ne," byla jediná odpověď, která mi v tu chvíli připadala možná.
Hele, divíš se mi? Ta holka vypadá jako člověk, mluví jako člověk, pohybuje se jako člověk, ale vážně pochybuju, že má i mozek jako člověk. Ona má snad ještě delší vedení než Peter, a to už je co říct!
Hele, já končím. Musím přesvědčit Siriuse, aby to individuum nějak zaměstnal.
Žádné komentáře
 
Dobýt nestačí; člověk musí vědět, jak svést. (Voltaire)