ÚSVIT

Kdybychom si mohli přečíst tajnou historii našich nepřátel, nalezli bychom v životě každého člověka dost žalu a utrpení, aby to veškerou hostilitu navždy odzbrojilo. (Henry Longfellow)

Statistika

Novinky

Deník Remuse Lupina

13. zápis (Pátek, 10. září 1977)

Pondělí, 31. prosince 2007
Vážení čtenáři,
tak Vám sem přidávám další kapitolu tohohle pořádně ujetého dílka. Doufám, že se Vám bude líbi... a jestli ne, budu ráda, když mi do komentářů napíšete, co se Vám konkrétně nelíbí, abych to mohla napravit.
Děkuji za pozornost.
Příjemné počtení
Severina Princetonová
Zápis 13
Pátek, 10. září 1977
Já věděl, že to nebude jen tak. Já to věděl!
Ale ne, nedělej ukvapené závěry. Siriusova podezření ohledně toho, že Whitmannová něco peče se Snapem se to netýká. I když Whitmannové ano. Dnes byl každopádně velmi vyčerpávající den.
Začalo to u večeře, jen pár hodin po tom, co madame Pomfreyová propustila Jamese z ošetřovny s tím, že se jeho kůže zahojila dost na to, aby se mohl vrátit na kolej. Má sice ještě různě po těle sem tam nějaké strupy a cosi, co vypadá jako ekzém, ale madame Pomfreyová říkala, že když si to bude pravidelně potírat mastí, kterou mu dala, do několika dnů by to mělo úplně zmizet.
Takže zpátky k té večeři.
Přidával jsem si zrovna na talíř druhou porci vařených brambor, když se ve Vstupní síni začalo něco dít. Bezpečně jsem poznal Stelin hlas, i když jsem nerozuměl tomu, co říká. Asi to bylo dobře... nebo možná špatně, nevím. Možná, kdybych tomu rozuměl, mohl jsem říct nebo udělat něco, co by zabránilo následujícím událostem.
Do Velké síně vkulhal školník Filch následován poměrně dost rozhozenou a zoufalou Whitmannovou, která do něj v jednom kuse něco hučela. Prošli síní a zastavili se až u profesorského stolu - mluvili s Brumbálem a McGonagallovou. Potom se McGonagallová postavila a řekla něco Whitmannové. Whitmannová ještě zkoušela protestovat, ale když se setkala s nesmlouvavým pohledem McGonagallové, vzdala to a odešla s Filchem zase někam pryč.
Velkou síní to zašumělo - všichni chtěli vědět, co se děje.
Já bych to radši nevěděl.
Tedy... teď bych to radši nevěděl. U večeře jsem se o to zajímal stejně zaujatě jako všichni ostatní.
A víš proč bych to radši nevěděl?
Protože jsem přišel o postel.
Ptáš se jak? Jednoduše - zabrala mi ji Lily.
Totiž, abych Ti to trochu vysvětlil, v nebelvírské věži se ukázalo, že se Whitmannová pohádala s Lily hned v pondělí, když James skončil na ošetřovně, a Whitmannová usoudila, že dál nechce bydlet v jejich ložnici. Tak si postavila novou. V jednom přístěnku, kde Filch skladoval některé svoje čistící prostředky. Ty vystěhovala ven a zařídila si tam provizorní pokojíček. Filch to dneska večer zjistil a šel to nahlásit McGonagallové. McGonagallovou to pohoršilo a nakázala Stele, aby se okamžitě vrátila do Nebelvíru.
A to se zase nelíbilo Lily.
Aniž stačil někdo z nás protestovat, natahala všechny svoje věci do naší ložnice a zabrala mojí postel.
Prostě jenom tak, jako by se nechumelilo.
A já teď musím spát se Siriusem.
No, ale řeknu Ti, že Sirius je pořád lepší než James... Ne snad proto, že teď nevypadá zrovna nejlépe... ale Jimmy má ve zvyku objímat všechno, co se nějakou náhodou dostane v noci do jeho blízkosti, ať už je to cokoli - peřina, polštář, kufr, koště, závěsy okolo postele... řekněme že Sirius byl natolik ochotný a věnoval mi polovinu své postele, abych nemusel spát na zemi, protože nevím, kam by se v téhle místnosti nacpala další postel. A s Peterem bych fakt na jedné matraci nespal.
No, i kdybych nakrásně chtěl, jako že nechci, nejspíš bych se tam ani nevešel.
James se sice pokoušel Lily nabízet, že může spát v posteli s ním, ale Lily měla tak mizernou náladu, že jsme ji radši dál neprovokovali. Jsem docela zvědavý, jak tohle dopadne.
Mimochodem mě nebij, jestli zabiju Siriuse. Celou dobu mi čte přes rameno, co Ti píšu.
Žádné komentáře
 
Dobýt nestačí; člověk musí vědět, jak svést. (Voltaire)